VÁS VÍTÁ NA SVÝCH STRÁNKÁCH
PRACOVITÁ TOALETÁŘKA EMA
PRACOVITÁ TOALETÁŘKA EMA
PRACOVITÁ TOALETÁŘKA EMA
Tam, kde se pracuje s lidmi, je permanentně zaděláno na průser. A o restauracích to platí dvojnásob. Základní rozdělení velikosti průserů se odvíjí od doby jejich trvání na hodinové, denní, měsíční a roční. Ten, o kterém vyprávějí následující řádky, byl několikaroční a navíc mezinárodní. Odehrál se v dobách, kdy hosté v některých restauracích ještě za použití toalet platili. Ema byla dlouhá léta toaletářkou v restauraci „U Krále Šalamouna“, situované na náměstí jednoho malebného, turisty hojně navštěvovaného města. V létě byla v čase obědů restaurace zaplněna výhradně turisty obdivujícími z oken krásy okolních renesančních domů. Vždy usměvavá drobná rtuťovitá žena s buclatými tvářemi a červenými dlaněmi byla živým inventářem této restaurace, věčně štěbetajícím mateřským andělem, který bez okolků pomohl i poradil, kde bylo potřeba. Nezaváhala ani během poledního shonu v rychlosti přišít číšníkovi utržený knoflík od poklopce. Majitel restaurace občas usměvavé Emě láskyplně říkával: „Emičko, ty jsi takové naše sluníčko. Co bychom si tady bez tebe počali?“ Emě mohlo být něco přes padesát, ale možná i k šedesátce. Byla ten typ ženy, u které se po dosažení určitého věku opravdový věk těžko odhaduje. V restauraci U Krále Šalamouna také pracoval kuchař Eman, jehož pracovní náplní bylo nalévat a vydávat polévky, případně sem tam něco podat nebo podržet. Eman byl protikladem pracovité a usměvavé Emy. Moc toho nenadělal ani nenamluvil. Byl to starý zasmušilý alkoholik a notorický noční gambler, který neustále potřeboval peníze tak, jako kuchař sůl. Do důchodu měl něco přes rok a tak ho laskavý majitel restaurace už chtěl nechat dosloužit u výdeje polévek. A jak to tak někdy bývá, kuchař Eman a toaletářka Ema i přes rozdílnost svých povah k sobě našli cestu. Na tuto cestu je svedla společná potřeba. Byla to potřeba peněz. Řízením osudu se jednoho dne Ema při oslavě narozenin vnoučka trochu přicucla svojí oblíbenou griotkou a cestou od mladých se ještě zastavila v hospodě „U Kropenatýho pupku“, kde ve chvílích volna sedával kuchař Eman. Ema k němu přisedla a jak bylo jejím dobrým zvykem, hned se živě rozpovídala. Přišla řeč i na její finančně nákladnou starost o syna i snachu a hlavně o své dva milované vnoučky. Eman si povzbuzen jejím štěbetáním postěžoval na svou věčnou potřebu peněz i nepříliš dobře placenou práci U Šalamouna. Shodli se. Peníze jsou svinstvo, ale potřeba jsou. A tak spolu zosnovali společný plán, jak si trochu přivydělat. Toaletářka a kuchař se tajně spojili v konspirační výdělečný tandem. Jejich spolupráce fungovala jako perfektně promazané soukolí. Bylo to velmi jednoduché. Pokaždé, když zavítali ke Králi Šalamounovi vhodní turisté, Ema je nejprve otypovala a pak jakoby náhodou prošla kolem kuchyně, kde před výdejním okénkem na polévky dala Emanovi smluveným signálem echo. On začal nepozorovaně přilévat do šálků se zdejší oblíbenou pikantní gulášovou polévkou tekuté projímadlo z lahvičky od polévkového koření, kterou ukrýval v kapse pod kuchařskou zástěrou. I přes své roztřesené ruce brzy v této činnosti dosáhl obratnosti zkušeného eskamotéra. Ema pak na toaletách chápavě pomáhala a kasírovala. Do kabinek zoufale chvátající nedočkavci nechávali sympatické a vstřícné toaletářce vždy mnohem více než deset korun. Od jednoho vděčného anglického gentlemana, který už dochvátat nestihl, dostala za pohotově darované staré tepláky po nebožtíku manželovi dokonce padesát liber. A když přijel zájezd německých důchodců, tak to teprve byly pravé žně! Ema s kuchařem se pak o zisk dělili v hospodě „U Kropenatýho pupku.“ Penízky se jim hezky množily a s jídlem rostla i chuť. Tak dlouho se ale chodí na záchod nekale vydělávat, až se splachovadlo utrhne. Stalo se, že restauraci navštívil jeden významný zahraniční diplomat s početným doprovodem i ochrankou. Všichni si objednali gulášovou polévku. A nastal mazec! Průser rozměru atentátu byl na světě. Při důkladném pátrání zvláštní vyšetřovací komise, která byla ustanovena ministerstvem vnitra, se vše provalilo. Ema a Eman v tom byli až po uši. Soud kvalifikoval jejich počínání jako organizované zločinné spolčení za účelem získání finančních prostředků a veřejné ohrožení. Oba členy záchodového gangu čekalo několikaleté vězení.
Gumová hadice - obrázek

Gumová hadice - obrázek

Když gumově přiopilý pán v červené kravatě od Armaniho vešel do restaurace  „Mastný Košík" byl zrovna čas večeří. Všechny stoly byli plně obsazeny. Měl však štěstí. Od jednoho většího stolu se zrovna zvedla k odchodu početná společnost. Přiopilý pán tedy neváhal a hbitě zaujal uvolněné místo. Na chvilku se hloubavě zahleděl do neuklizených sklenic a talířů kolem sebe. Potom se začal projevovat. Luskal prsty a hlasitě pokřikoval: "Hej!  Je tady nějaká obsluha?  Pití nemám, hlad mám ,na stole je bordel!  Pinglové jsou chodící slimáci a nikdo si mě nevšímá. Mrskejte sebou. Ať to sakra lítá! A doneste mi koňak! Ten nejlepší co máte! Já nejsem zvyklej na žádný patoky. Zavolejte mi majitele! Všechny vás nechám vyhodit! Pomažete na pracák vy socky!" Jeho hlučné chování  i pronikavý hlas nevyhnutelně upoutali pozornost. Po chvíli u jeho stolu stanul manažer restaurace v kvalitním decentně proužkovaném obleku. Usmál se, a tázavě zdvihl obočí. „Dobrý den pane, mohu vám být nějak nápomocen?" Po vyslechnutí přívalu nadávek se letmo dotkl židle na které pán seděl a mírným gestem ukázal směrem ke kuchyňskému prostoru:"Hluboce se omlouvám pane. Okamžitě zjednám nápravu. Již se to nestane. Pokud vás to nebude obtěžovat následujte mě prosím do kanceláře. Dostane se vám tam přešetření všech pochybení personálu, jakož i zadostiučinění ve formě speciálního pohoštění a také zvláštní pozornosti podniku jako omluvy." Gumově přiopilý pán tento přístup polichocen kvitoval, zmlknul a natěšen na pozornost podniku tedy společně s manažerem prošel přes kuchyň do místnosti situované na jejím konci. Když do místnosti vstupoval napadlo ho: To je teda pěkná holota. Ani tady v tom jejich ubohým kanclu nemají okna. Manažer rozsvítil, zavřel dveře, otočil klíčem a opatrně si odložil sako na židli. Poté otevřel spodní šuplík stolu ze kterého vytáhl mohutnou gumovou hadici. Bez varování přetáhl šokovaného pána přes ramena. Další rány následovali v rychlém sledu. „No co si to..!!" vykřikl překvapeně pán. Na víc se však v prudkém dešti ran, který následoval nezmohl. Už jenom hekal. Gumová hadice svištěla a dutě bubnovala na jeho záda. Manažer za celou dobu tohoto jednání nepromluvil ani slovo. Po hodné chvíli hadici odložil zpět do šuplíku, odemkl, zvedl klečícího pána a vyvedl ho jemně před dveře: "Pane doufám, že vše bylo vyřešeno k oboustranné spokojenosti. Ještě jednou se vám tedy jménem podniku omlouvám. Ujišťuji vás ,že příště vám bude věnována veškerá péče a vše bude v naprostém pořádku. Věřím, že budete náš podnik nadále navštěvovat a odcházet z něj vždy spokojen. To je také ostatně naším posláním i cílem." Zbrunátnělý gumový pán konečně popadl dech a začal řvát na celou kuchyň: „To je skandál! Okamžitě volám policii!  Já jsem vážená osoba. Rozmáznu vás jako hmyz. Vy jste mě ve své kanceláři napadl gumovou hadicí! Tady jsou svědci."  ukázal na přihlížející kuchaře. Manažer mu odpověděl: „Pane promiňte, ale teď vám skutečně nerozumím. Na co bych měl  ve své kanceláři gumovou hadici a dokonce vás tam s ní napadal? Avšak nepopírám, že jednu gumovou hadici tady v našem kuchyňském skladu nádobí a inventáře ve stole máme. V každém restauračním provozu je totiž hadice někdy potřebná." Poté se obrátil ke kuchařům: „Viděl nebo slyšel někdo z vás, že by se tady dnes dělo něco tak neuvěřitelně nepřístojného jak tvrdí tento vážený pán?“ Všichni zavrtěli hlavou. Manažer gumovému pánovi pokynul: „Pane pokud na tom trváte, lze policii samozřejmě zavolat. Vše bude za jejich asistence jistě náležitě vyšetřeno i dořešeno. Prosím následujte mě tedy do mé kanceláře. Nabídnu vám tam malé občerstvení a počkáme na ně společně." Pán nepočkal. Vyběhl ven s výkřiky: „Vy hajzlové! Slibuji  že za chvíli sem přijedu ze zásahovkou a nechám tady ten pajzl okamžitě zavřít i s váma!" Svůj slib však nedodržel. Už nepřišel. Tento gumový pán se již nikdy v této restauraci neobjevil (asi věděl proč). Personál si ale dobře zapamatoval dalšího arogantního naboba a ožralého sprostého gumáka. Tím to bylo dořešeno. Gumová hadice dál čekala připravena v šuplíku ve skladě. 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3387 | 34%)
Ne (3265 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one