Země je mušle, lidmi přeplněná

Růžoví hlemýždi v ní ticho spásají.

Záhonem skutků ústa osazená,

některé uschnou jiné dozrají

Údělem zahradníka vždy je čekání.

V ulitách mlčení jsou hlasy zavřené.

Než propustí je světlo setkání,

šlahounem mlčení tam budou spletené

Po kmenech hlasů stonky vět se vinou.

Do hlíny rozhovorů slova sázíme.

Pak vlhké lusky rtů se otevřou

a hrášky slov se skoulí do uší