Země je mušle, lidmi přeplněná
Růžoví hlemýždi v ní ticho spásají.
Záhonem skutků ústa osazená,
některé uschnou jiné dozrají
Údělem zahradníka vždy je čekání.
V ulitách mlčení jsou hlasy zavřené.
Než propustí je světlo setkání,
šlahounem mlčení tam budou spletené
Po kmenech hlasů stonky vět se vinou.
Do hlíny rozhovorů slova sázíme.
Pak vlhké lusky rtů se otevřou
a hrášky slov se skoulí do uší