Pondělí

Jak malíř v čisté zástěře a  šedou paletou

svou rukou ospalou nám míchá barvy dnů

Až dlouhé vlasy do deště se zapletou

jen setřepe z nich kapky snů

Úterý

Jablka z cihel červených jsou ránem rozkrojená

v dužině bloudím vlhkým schodištěm

Tam kliky úřadů jak jadérka jsou vyleštěná

na misce večera však oschnou se sluncem

Středa

Na trůně všednosti už sedí bledá královna

železem ňadra tetovaná plují soutěskou

pod nimi klín jak zametená strojovna

rezavé pysky továren se na něj přitisknou

Čtvrtek

Krajinou města bloudí zaprášený kazatel

V údolích věžáků své ruce hledá

Na rohu ve výčepu u sklenky je našel

Za nehty ještě voní zbytky chleba

Pátek

Dnes ráno probudil mě rozesmátý kormorán

Svá křídla obrovská mi půjčí s večerem

Chci dveře zamčené dnes otevřít až dokořán

V soutěsce křídlem pobořené tančit opojen

Sobota

Jak taška plná hojnosti mě tlačí do prstů

Ozdoben volností se ulicemi brouzdám

Ve větru stožáry jsou ruce slepých flétnistů

Já jejich melodie odnesu a rozdám

Neděle

Má tisíc srdcí bronzových ve starobylé hrudi

Do vůně svátečního oběda je oděná

Má zvonky příborů co za soumraku studí

V mé skříni křídla složená