Pondělí
Jak malíř v čisté zástěře a šedou paletou
svou rukou ospalou nám míchá barvy dnů
Až dlouhé vlasy do deště se zapletou
jen setřepe z nich kapky snů
Úterý
Jablka z cihel červených jsou ránem rozkrojená
v dužině bloudím vlhkým schodištěm
Tam kliky úřadů jak jadérka jsou vyleštěná
na misce večera však oschnou se sluncem
Středa
Na trůně všednosti už sedí bledá královna
železem ňadra tetovaná plují soutěskou
pod nimi klín jak zametená strojovna
rezavé pysky továren se na něj přitisknou
Čtvrtek
Krajinou města bloudí zaprášený kazatel
V údolích věžáků své ruce hledá
Na rohu ve výčepu u sklenky je našel
Za nehty ještě voní zbytky chleba
Pátek
Dnes ráno probudil mě rozesmátý kormorán
Svá křídla obrovská mi půjčí s večerem
Chci dveře zamčené dnes otevřít až dokořán
V soutěsce křídlem pobořené tančit opojen
Sobota
Jak taška plná hojnosti mě tlačí do prstů
Ozdoben volností se ulicemi brouzdám
Ve větru stožáry jsou ruce slepých flétnistů
Já jejich melodie odnesu a rozdám
Neděle
Má tisíc srdcí bronzových ve starobylé hrudi
Do vůně svátečního oběda je oděná
Má zvonky příborů co za soumraku studí
V mé skříni křídla složená