V pustinách kvádrů lampy blikají,

jak opuštění psi se ve tmě choulí v kruhu.

Chodníkům na rtech vločky lidí roztají.

Pak okna ve zdech oživnou a kreslí duhu

Za mlhou záclon lidé schovaní jsou do sebe,

na zasněžených krách do modrých ohňů hledí 

Nad nimi chladné ruce antén loví nebe.

Do dlaní střech jen pírka mraků sletí.

Tam dole pestré korálky aut cesty zdobí

Řetězy barevnými město spoutají

až ráno do údolí potáhnou jak sobi

Ve stádech troubících jež vůdce nemají

Medvědi z plechu za domy spí přesycení,

než bledé stíny jejich plná břicha otevřou.

Na rozích do slunce už štěkají psi spokojení.

Do kruhu kruhy v kruzích jdou.