V pustinách kvádrů lampy blikají,
jak opuštění psi se ve tmě choulí v kruhu.
Chodníkům na rtech vločky lidí roztají.
Pak okna ve zdech oživnou a kreslí duhu
Za mlhou záclon lidé schovaní jsou do sebe,
na zasněžených krách do modrých ohňů hledí
Nad nimi chladné ruce antén loví nebe.
Do dlaní střech jen pírka mraků sletí.
Tam dole pestré korálky aut cesty zdobí
Řetězy barevnými město spoutají
až ráno do údolí potáhnou jak sobi
Ve stádech troubících jež vůdce nemají
Medvědi z plechu za domy spí přesycení,
než bledé stíny jejich plná břicha otevřou.
Na rozích do slunce už štěkají psi spokojení.
Do kruhu kruhy v kruzích jdou.