Za domem stará dáma zívla
Pod šedým kloboukem má hlavu otevřenou
V kabátě z plechu na mě říhla
Podivnou krajinu jsem spatřil rozloženou
Čarovné květiny tam rostou bez slunce.
Barevné světy válčí v mokrém bludišti.
Minulost z marností si podávají ruce,
a stará dáma dumá o smetišti.
Za nocích bezedných sen o prázdnotě sní,
o křehkých baletkách i o lehkosti mraků.
A ráno její srdce provlhlé se rozezní,
až bude tančit s kavalírem v oranžovém saku