Tuto básen jsem složil na autobusovém nádraží Florenc v Praze. Otevřel jsem zde kufřík zakoupených kuchynských nožů abych je urovnal a nešikovně jsem se pořezal přímo na nástupišti před nastoupením do autobusu.

Cvak! A černé víko tiše vzhůru pluje

Bodavá ústa leskle zívnou do slunce

Studený jazyk zmatené prsty olizuje

Šmik! A prsten rubínový zdobí moje ruce