Je máj. Jak nosy opilců zas kvetou stromy

Slunce je talíř na blankytném ubruse

Pastelky komínů si po něm čmárají

V košatém stínu cinkla sklenice.

Hlava je dům a brána úst je zamčená.

Po chodbách hlavy myšlenky se loudají

Jen pivní pěna jejich krokům naslouchá,

a  její hořkost je tak sladká.

Však pachuť bezpráví ta nezesládne

Jak hořká hvězda svítí do domů

Chladná jak srdce prostitutky krade naději

Pokrytcům v maskách dobráků ji prodává.

Už bledý číšník sklidil slunce ze stolu

Na černý ubrus galaxie prostírá.

Sám v širém akváriu noci plavu

Přede mnou sklenka dopitá.