Je máj. Jak nosy opilců zas kvetou stromy
Slunce je talíř na blankytném ubruse
Pastelky komínů si po něm čmárají
V košatém stínu cinkla sklenice.
Hlava je dům a brána úst je zamčená.
Po chodbách hlavy myšlenky se loudají
Jen pivní pěna jejich krokům naslouchá,
a její hořkost je tak sladká.
Však pachuť bezpráví ta nezesládne
Jak hořká hvězda svítí do domů
Chladná jak srdce prostitutky krade naději
Pokrytcům v maskách dobráků ji prodává.
Už bledý číšník sklidil slunce ze stolu
Na černý ubrus galaxie prostírá.
Sám v širém akváriu noci plavu
Přede mnou sklenka dopitá.