Rameno sépie má oči rozsvícených aut
Ta šedá stuha naděje všech chvátajících v času
v noci je tajemná jak plazící se infernaut
Kovový vítr v poli betonových klasů
Dál v hrudi přírody jí tepe asfaltové srdce
poháry parkovišť když plní po okraj
a na rtech měst nám zachutná z něj trpce
Skrz zuby sídlišť proklouzne jak hranostaj
Pohltí davy v plechu oblečené a cíl je na dosah
Zvolna si myje dýmající prsty v lesklého chaosu
Duhové slzy rozhoupala oknům na řasách
Kaňonem s cihel pokroucená odplazí se k obzoru