Rameno sépie má oči rozsvícených aut

Ta šedá stuha naděje všech chvátajících v času

v noci je tajemná jak plazící se infernaut

Kovový vítr v poli betonových klasů

Dál v hrudi přírody jí tepe asfaltové srdce 

poháry parkovišť když plní po okraj

a na rtech měst nám zachutná z něj trpce

Skrz zuby sídlišť proklouzne jak hranostaj

Pohltí davy v plechu oblečené a cíl je na dosah

Zvolna si myje dýmající prsty v lesklého chaosu

Duhové slzy rozhoupala oknům na řasách

Kaňonem s cihel pokroucená odplazí se k obzoru