VÁS VÍTÁ NA SVÝCH STRÁNKÁCH

JAK JSEM SURFOVAL NA SNĚŽNÉ ŽELVĚ

JAK JSEM SURFOVAL NA SNĚŽNÉ ŽELVĚ - obrázek

JAK JSEM SURFOVAL NA SNĚŽNÉ ŽELVĚ - obrázek

To se nám to letos v lednu ale krásně schumelilo! Ono už to tak někdy bývá. V zimě je sníh , venku mrzne až to v nose táhne jako ve starém holubníku a uši bez pokrývky hlavy připomínají mražené pikantní paprikové čipsy. A to je správné! Je divné se tomu divit. Žádné změny klimatu, které by se měly konat  důsledkem znečištování planety, tak jak je někteří pamětníci předpovídají to nejsou. Je to prostě jenom leden jak má být. Toť vše! Dokonce i u nás v Bořivojce došlo k tomu že se nějaká ta vločka rozhodla usadit na ledově vychlazeném chodníku jako host na piva do přeplněné hospůdky. A když k ní pak usedaly další a další vločky, tak vznikl dočasný přírodní úkaz zvaný Bořivojkové Bílé Moře. To se pak dravě a hravě rozlilo po celé ulici. Kolem obrubníků vznikaly nádherné vzdouvající se třpytivé  vlny odhrnutého sněhu. Skoro každý chodec chtěl být plachtícím rackem a obdivovat ty krásy seshora. Jednoho dne sněžilo tak, až v noci vidět nebylo. Když jsem oné bílé noci vyšel ze dveří své oblíbené hospůdky hned mi bylo vše jasné. Poměrně rychle jsem  překonal mořské vlny i  proudy a zapadl hned naproti do lokálu kterému říkám Modrý Přístav. Prostředí je tam příjemné, krčmářka sněhurkovitě pohledná a čiperná. Tak jsem spokojeně odpočíval. Nicméně po chvíly už mě to zase námořnicky táhlo ven do neposedných vln. Radostná myšlenka na zítřejší volný den způsobila že bylo rozhodnuto ještě navštívit bar U Mečouna. Tam už to pořádně hučelo.Vládla pravá námořnická nálada. Hřejivé sklenky vodky lákaly jako orosený severní pól a několik mých zde již přítomných kámošů Amundsenů  jej také statečně dobývalo. Přidal jsem se k nim jako vločka do závěje. A venku zatím dál padalo, padalo a chystalo se  padat ještě více (to jsem ještě netušil že i já se toho padání aktivně zúčastním). Kolem určité hodiny která není důležitá jsem se nicméně rozhodl zvednout kotvy a vyplout k domovu. Zpočátku cesta probíhala poměrně hladce. A pak to přišlo! Nepokojný chodník se mi postavil do cesty, bílá tma zakryla výhled a já se po několika krocích  převrátil na záda jako želva do zaváté pláže. Tam máchaje  končetinami, přilepen do sněhu kabátem těžkým jako krunýř  jsem se marně pokoušel otočit a postavit na všechny čtyři. Stal jsem se velkou bílou želvou otočenou na záda. Až po hodné chvíly se mi za asistence blízké popelnice podařilo vyskočit na třpytící se kupovitou vlnu a pokračovat dál. Na další cestě jsem pak raději používal pohybovou taktiku sněžné želvy: Střídavě pomalu lyžoval a opatrně surfoval na vlastním krunýři. Druhý den jsem vesele zjistil že můj huňatý kabát který mi v noci posloužil jako surfovací prkno je prost všeho pouličního prachu a nemusí  být tudíž po včerejšku ani kartáčován. Natož odnášen do čistírny
30.03.2010 16:02:12
edavesel

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3387 | 34%)
Ne (3265 | 33%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one